Květy zavřely oči

na stoncích druhé trávy

stojí déšť.

Deštníky stažené v pase

železné kosti

tichem hoří rez.

Uspává bílá voda

zpěvem okapů a rýn

sladká jako glycerin.

Jen já ve snu bdím

tělem vyplétám kola

stavím z písků Týn.

A smývám Parseky

sám

z mostů a cest.

Ve tváři doteky

ran

jisker a měst.